Je oblíbená po celém světě, vytvářená na desítky způsobů. Tahle italská kráska si podmaní většinu těch, kteří ji kdy ochutnají. Říká se jí pizza a nejvíc si s ní rozumějí Norové – ti totiž zkonzumují nejvíce porcí tohoto pokrmu na světě za rok. Co nám ale nabízí a můžeme si ji dopřát bez výčitek?

Ze světa pizzy, který vůbec není nudný

Tento pokrm má svůj původ už v 18. století, kdy ji začali podnikaví obchodníci péct v pecích na dřevo a prodávat v ulicích italské Neapoli. Zpočátku si ji nedůvěřiví Italové kupovali jen po kouskách, ale brzy si začali brát pizzy celé a dělit se doma s rodinou. Během 19. století si pizzu natolik oblíbili, že začaly vznikat pizzerie ‑ podniky, v nichž se čerstvá pizza připravovala a kde se dalo v pohodlí posedět. A tyto podniky už nám zůstaly.

Ve 20. století se dostala pizza díky přistěhovalcům do Austrálie, do italských čtvrtí ve Spojených státech i do Jižní Ameriky, později také do Ruska a zemí blízkého východu.

Jeden z prvních výrobců pizzy, Raffaele Esposito, byl v roce 1889 požádán, aby při příležitosti královské návštěvy Neapole vytvořil nezapomenutelný pokrm. A on tak skutečně učinil ‑ hned v několika verzích servíroval pizzu. Jedna z variací kombinovala rajčata, olivový olej, bazalku a mozzarellu a připomínala prý barvy italské vlajky. Speciálně po královně se jí začalo říkat Margherita.

Skvělá, chutná, oblíbená – ale s kaloriemi, o které nestojíme

Pokud si neporučíme pizzu, která obsahuje tučné přísady, například smetanu a tučné sýry, ale zvolíme třeba tu s kvalitní šunkou a ananasem, nejde o tak velké zlo, jak by se možná mohlo zdát. Je však třeba mít na paměti, že nemůžeme pizzu zkonzumovat celou sami. Proč?

Klasická pizza má zhruba 600 kcal čili 2 500 kJ, přičemž samozřejmě závisí na jejím průměru. Lhostejné není ani to, jakou část sníme, v kterou denní dobu a zda jsme fyzicky aktivní.

Pizzu tvoří převážně sacharidy, proto bychom ji měli konzumovat velmi umírněně, pokud se nevěnujeme dostatečné fyzické aktivitě a celý den trávíme například u sedavé práce. Co se denní doby týče, rozhodně bychom ji neměli chápat jako vhodnou večeři. Když už, tak oběd, a v přiměřené porci, která činí zhruba 150 g (polovina průměrné pizzy).

Upečte si zdravou variantu – zachutná vám a výčitky nemusí být tak velké

Protože víme, že pizze se ve většině případů nedá odolat, máme pro vás její zdravou variantu. Splňovat musí jen dva požadavky – správné těsto vytvořené z celozrnné mouky a neškodné ingredience.

Co potřebujeme:

• 100 g celozrnné mouky
• 5 g (půl balíčku) sušeného droždí
• 40 ml teplé vody
• ½ lžičky cukru a soli
• lžíci oleje
• rajčata v plechovce
• mozzarellu
• česnek a koření dle chuti

Jak na to: Mouku, olej, droždí, vodu, sůl a cukr smícháme a vypracujeme na hladké těsto, které poté necháme asi hodinu vykynout. Uválíme z něj placku a vložíme do olejem vymazané formy. Rajčata s kořením a nadrobno nakrájeným česnekem smícháme a potřeme těsto. Navrch dáme plátky mozzarelly a vložíme asi na 25 minut do trouby na 200 °C. Jako přílohu můžeme zvolit třeba zeleninový salát.

Náš tip: Kromě této varianty můžete zkusit například variantu s lososem a špenátem, se šunkou a ananasem, s parmezánem… Fantazii se meze nekladou, pokud nepůjde o nevhodné ingredience, jako o slaninu, nekvalitní uzeniny a šunky, hermelín či smetanu.

Vychutnejte si pizzu ve zdravější variantě. I tak si na pizze pochutnáte!