I vy jste na tento směr pravděpodobně několikrát narazili a kroutili hlavu nad tím, jak je vlastně možné, že lidé dokáží žít bez potravy a jen ze vzduchu. O breathariánství koluje mnoho mýtů a pověr. Existují údajně lidé, kteří do úst nevzali sousto už několik desítek let. Řadu z nich ale lékaři označí za podvodníky. Bez jídla a pití přeci nelze žít. Nebo se mýlíme?

Breathariánství údajně představuje umění (nebo možná dar) žít bez potravy. Jedinci, kteří se tomuto směru věnují se živí pránou – všudypřítomnou kosmickou energií. Ovšem breathariánství není jen tak nějaký rozmar nebo nechuť konzumovat jídlo. V nejhlubším slova smyslu je to klíč k vyřešení nedostatku potravy na zemi, zapuzení hladomoru a válek. Pokud si s myšlenkami na breathariánství pohráváte, pak čtěte následující řádky a zohledněte všechna rizika, jež takový „život bez potravy“ vlastně skýtá.

1. Co je breathariánství a kde se vlastně vzalo?

Breatharianismus nebo také inedia představuje způsob života, v rámci něhož nepotřebuje jedinec jídlo, pití ani spánek. Živí se pouze kosmickou energií, která je údajně všudypřítomná. Tuto teoretickou praxi převádí do praktické roviny jistá Terezie Neumannová (1898–1962) z německého Konnersreuthu. Ta se prý po dobu 35 let živila pouze hostiemi ze Svatého přijímání. Cílem tohoto směru je povznést se a stát se spirituální bytostí.

Úplně první zmínky o breathariánství ale najdeme v základních knihách hinduismu, ve védách. Upanišady hovoří o umění nakládat s životní energií tak, že ji není potřeba čerpat z potravy.

2. Čím se tedy takový breatharián živí?

Jak již bylo zmíněno výše, jedinci, kteří se tomuto směru věnují se živí pránou – všudypřítomnou kosmickou energií. Existují však i další, kteří si čas od času dají vodu, čaj, kávu nebo jiné nápoje. Někteří z nich, s cílem uspokojit svoji chuť, snědí jednou za čas kousek čokolády, sušenky, sýru, křenu, nebo něčeho jiného. Tyto osoby však už za „čisté breathariány“ považovat nemůžeme.

3. Co breathariáni mohou a nesmí?

Pro breathariánství neexistují žádná více či méně závazná pravidla ani kodexy. Je na každém jedinci, jak tento životní styl pojme a přizpůsobí si jej vlastnímu životu.

Některé zdroje hovoří o breathariánství následujícím způsobem: „Je to stav člověka (breathariána, inediata, nejedícího), který je charakterizován (mimo jiné) absencí jedení, vyplývající z (nebo je spíše etapou na cestě k) rozšiřování sféry Vědomí, ve které osoba žije. Obecně ideální (plně rozvinutý) inediat, breatharián, nejedící, nepotřebuje jíst ani pít k tomu, aby jeho tělo perfektně fungovalo. Breatharián nekonzumuje žádnou potravu ani nápoje a k výživě svého těla potřebuje pouze vzduch.“

Nutno zmínit, že stav nejedení nevyžaduje po breathariánech žádné asketické praktiky pro tělo. Je to více o svobodě volby a mnohém prospěchu.

4. Jak nám může breathariánství prospět?

[sociallocker]Pokud bychom za breathariánství považovali krátkodobý půst, pak můžeme hovořit o jeho prospěšnosti pro lidské tělo. Někteří zástupci z řad lékařů a výživových poradců tvrdí, že jednodenní či dvoudenní půst bychom si měli naordinovat třeba jednou za měsíc (ideálně při příležitosti úplňku).

Existují ovšem i lidé, kteří krátkodobé půsty promění v půsty dlouhodobé a mohou bez potravy vydržet třeba i deset nebo patnáct dnů. Nutno podotknout, že jde o trénované jedince, kteří jsou na tento životní styl zvyklí.

Půsty ale nelze zaměňovat s pravou podstatou breathariánství zaměňovat. Skuteční breathariáni doufají v proměnu konzumní společnosti, vymýcení hladomoru a válek, ale především duchovní osvětu sebe samých i jejich okolí. Největším přínosem tohoto směru je jistě skutečnost, že se povzneseme nad starosti všedních dnů, přestaneme být tzv. „závislí na jídle“ a staneme se onou spirituální bytostí.[/sociallocker]

5. Jaká jsou rizika breathariánství?

Krátkodobý půst jednou za čas dokáže naše tělo „vydýchat“. U dlouhodobého může dojít k nevratným změnám a poškozením. Drtivá většina zdrojů navíc tvrdí, že představy breathariánů o možnosti existovat bez potravy a pití jsou zcela jednoznačným, přesto však nebezpečným nesmyslem.

Vědci a lékaři se shodují na tom, že člověk bez jídla vydrží maximálně několik týdnů. Rekordmanem je jistý Charles Robert Ncnabb, který hladověl ve vězení 123 dní. Pil pouze vodu a občas si dal šálek kávy.

Lékaři, kterým se do ordinací dostali údajní breathariáni, se shodli na jednom: Tento způsob života jedincům způsobil dlouhodobé poruchy příjmu potravy. Breathariánství je zcela nevhodné pro těhotné či kojící matky a staré nebo nemocné osoby.

6. Jak začít s breathariánstvím?

Pokud jste objektivně zhodnotili veškerá rizika, jež se s tímto životní stylem (nebojme se říci – filosofií) pojí, pak si uvědomte, že breathariánem jednoduše nemůže být každý.

Jistý Henri Monfort tvrdí, že na světě je kolem třiceti až čtyřiceti tisíc breathariánů a pravidelně pořádá konference (z nichž některé jsou také u nás v České republice), na kterých provádí osvětu.

Podle něj je potřeba nejprve absolvovat jednadvacetidenní půst, nepřestávat však pít a po této detoxikaci a očistě při dodržení určitých podmínek dochází k přechodu na pránickou výživu. Pokud tento přechod ovšem člověk nezvládá, musí opětovně začít jíst. Zvláštní, viďte?

Breathariánství je již několik let hodně diskutovaným a lékaři odpíraným tématem. Jedni tvrdí, že breathariáni jsou podvodníci, druzí se jim snaží vyrovnat. Na kterou stranu se postavíte vy?