Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří nepochybně redukce váhy a formování postavy. Pokud patříte k zástupu žen a mužů, jež si již po několikáté přejí trvale zhubnout, jistě víte, co vás v následujících měsících čeká. Nákup permanentky do fitka, pot, dřina a neustálé odříkání. To vše pro to, abyste se po měsíci vrátili do zajetých kolejí a snahu zhubnout odložili zase na příští rok. Nebo ne? Máme pro vás příběh jedné z našich čtenářek, která byla tak laskavá a o své zážitky s hubnutím i nelehkou životní zkouškou se s námi podělila. Věříme, že vás její slova budou motivovat a sami zjistíte, že jsme pouze lidé, nikoli stroje ani produkty Photoshopu.
„Nesnáším zbytečné natahování a chození okolo horké kaše, proto přejdu rovnou k věci“ začíná svůj příběh čerstvá čtyřicátnice Pavlína. „Po porodu prvního dítěte jsem se svou laxností a pohodlností dopracovala k celým 86 kilogramům živé váhy. Vždyť to znáte – 9 měsíců jíte za dva, potýkáte se s nezkrotnými chutěmi na sladké, slané, kyselé i hořké a poslední měsíce byste nejraději jenom ležela na zádech a přepínala jeden televizní kanál za druhým. Co si budeme nalhávat – jisté dávce lenosti a výmluvám, proč nemůžeme to nebo ono se během těhotenství zkrátka neubráníme. Zvláště, pokud máte rády jídlo stejně jako já a nárůst hmotnosti přisuzujete těhotenství a stresu, váha 86 kilo pro vás není žádnou neznámou. Když se ovšem narodila Amálka a ručička váhy se ani po roce nehnula z oné „magické hranice 86 kil“, začala jsem být lítostivá,“ uzavírá svou cestu k nadváze čtenářka Pavlína.
„S manželem jsme se už prakticky nestýkali. Naše manželství utrpělo vážné trhliny. Začala jsem se stydět za své tělo, byla jsem neustále vyčerpaná, znechucená, unuděna a věčně rozmrzelá. Zlost jsem si vybíjela všude možně a deprese zajídala obřím množstvím nezdravého jídla. Spořádat čokoládu na posezení či meníčko v rychlém občerstvení pro mě nebyl žádný problém. Jednoho dne si mě ovšem manžel zavolal a oznámil krutou skutečnost. Moje přejídání, odmítání intimností, neustálé deprese a stěžování si na všechno a na všechny vyústilo v manželovu nevěru. Bohužel nešlo o jednorázovou záležitost, nýbrž o několikaměsíční vztah se stejně starou, avšak výrazně jinak prostorově řešenou ženou,“ líčí bolestivou zkušenost Pavlína.
„Prvotní šok vystřídala zlost a následná lítost. Na jednu stranu jsem proklínala manžela, na druhou jsem sama v sobě cítila, že hlavní chyba byla bohužel ve mně. Po měsíci přežívání ve společné domácnosti jsem podala žádost o rozvod. Soud nás rozvedl prakticky okamžitě, dcera mi byla svěřena do péče a manželovi byly vyměřeny poměrně tučné alimenty. Byla jsem na dně. Přejídání vystřídalo nechutenství. Deprese pak obavy z toho, co bude. Potřebovala jsem omezit myšlenky na rozvod a začít se soustředit konečně sama na sebe a na svůj současný zpackaný vztah a život. Začala jsem chodit na kurzy jógy a k psychologovi.“
„Zhruba po půl roce jsem se z nepříjemné zkušenosti jakž takž otřepala a celkově přehodnotila priority. Protože jsem věděla, že k mé současné situaci přispěla lenost a nadbytečná kila, začala jsem pátrat po návodech na hubnutí. Jak zhubnout byla zřejmě ta nejčastější fráze, kterou jsem do svého internetového vyhledávače zadávala. Stejně jako drtivá většina ostatních žen jsem začínala tukožroutskou polévkou a nejrůznějšími druhy hladovek či nesmyslných diet, které ve finále nadělaly více škody než užitku. Zhubnout se mi sice po nějaké době podařilo, jakmile jsem však dietu opustila, shozená kila byla zpátky i s nějakými těmi bratříčky navíc,“ vypráví o svých strastech při hubnutí Pavlína.
„Opět jsem byla nešťastná a rozmrzelá. Blížilo se léto a já chtěla dcerce poprvé ukázat moře. Do odjezdu mi zbývaly necelé tři měsíce a váha atakovala hranici 80 kil. Řekla jsem si, že tentokrát už na žádné „osvědčené rady a triky“ nedám a s nesmyslnými dietami a hladovkami se rozloučím jednou pro vždy. Přestala jsem počítat kalorie a kromě jógy, která měla blahodárné účinky na mé nitro, jsem propadla nové vášni ‑ vaření. U plotny jsem vydržela stát třeba i tři hodiny. Zamilovala jsem si pravidelné návštěvy farmářských trhů a s dcerkou jsme podnikaly čím dál delší procházky. V jídle jsem se neomezovala. Jedla jsem sice menší porce, ale dokázala jsem si je rozložit prakticky na celý den,“ uzavírá optimisticky naše čtenářka.
„Žádný závratný happyend ale nečekejte. Do dovolené jsem nikterak výrazně nezhubla a s bývalým manželem jsme se k sobě také nevrátili – byť to mezi sebou nemáme asi ještě úplně dořešené. Moje psychika je ovšem uzdravená a já nemám potřebu starosti a lítost zajídat. Naučila jsem se vařit z kvalitních, avšak cenově dostupných potravina a podařilo se mi z jídelníčku vyeliminovat smažená jídla a uzeniny. Po necelém roce se mi podařilo zhubnout 5 kilo a moje aktuální váha k prvnímu únorovému dnu činí 76 kilo.“
„Mám rezervy a hodlám na nich pracovat. Nechci už ale nic lámat přes koleno a vyprávět vám pohádky o zázračných dietách, které stejně nefungují. Chci jen, abyste věděli, že zhubnout se snaží hrozná spousta českých žen a já nejsem výjimkou. Zapomeňte na nesmyslné předsevzetí, redukční diety a hladovky. Raději začněte milovat čerstvé domácí pokrmy a kvalitní suroviny, které se již zanedlouho začnou objevovat na farmářských trzích a u lokálních dodavatelů. Neslibuju vám žádné rapidní úbytky na váze, ani neznám spolehlivý návod, jak zhubnout. Chci vám jen říct, že v tom nejste sami!“
