K prvnímu olivovníku se váže jedna zajímavá legenda vyprávějící příběh dvou antických bohů, snažících se přinést svému lidu co nejhodnotnější dar. Díky tomu spatřil světlo světa nejen samotný olivovník, ale především olivy. Samotné olivy jsou plody v hojné míře konzumované zejména v oblastech Středomoří. Lidé se obvykle dělí na dva tábory – ty, kteří olivy z duše nesnášejí a ti, kteří si život bez nich nedokáží představit. Ke kterému táboru patříte vy? Nechte se vtáhnout do antických dějin, poznejte historii olivovníků a přečtěte si 10 zajímavostí o olivách a olivovnících, o kterých jste doposud ještě určitě neslyšeli!

Olivová pohádka na dobrou chuť

Víte, kde se vlastně vzaly první olivovníky? A máte rádi pohádky? Pak připojíme jednu ze staré řecké mytologie, která vysvětluje prapůvod a vznik prvního olivového stromu. Věřit této legendě samozřejmě můžete a nemusíte. Ale upřímně – není fajn odpočinout si od každodenních strastí a starostí u příběhu, který se vypráví napříč staletími i generacemi?

Pověst pojednává o dlouholetém a vleklém sporu mezi bohem moře Poseidonem a bohyní moudrosti a odvahy Athénou. Spor spolu vedli kvůli jménu, jež mělo nést nově vybudované město na poloostrově Attika. Protože ani jeden z účastníků sporu nechtěl tomu druhému ustoupit, dohodli se na kompromisu. Město ponese jméno toho, kdo dá jeho obyvatelům hodnotnější dar! Poseidon se zhostil úkolu jako první, udeřil svým trojzubcem do země a z té začala prýštit slaná voda. Athéna se nenechala zahanbit a do země udeřila svým kopím, které se rázem proměnilo v olivový strom. Po dlouhých rozepřích bylo rozhodnuto! Olivovník je pro obyvatele města daleko hodnotnější než slaná voda. A jak správně tušíte – město je dnes pojmenováno po Athéně (řecky Αθήνα).

Kde se vzaly, tu se vzaly – olivovníky

První dochovaná zmínka o olivovníku je zhruba z doby 12 tisíc let před naším letopočtem. Přesné místo objevení olivového stromu bohužel není známo, s největší pravděpodobností se však jedná o oblast Středomoří. Ti, kdo se o rozvoj a pěstování olivovníků zasloužili nejvíce, byli zcela nepochybně Řekové. Z řeckých ostrovů se v průběhu let olivové stromy rozšířily na Kypr, do Egypta, Sýrie, Izraele, Palestiny a jižního Turecka. Kromě výše zmíněného také Řekům vděčíme za první výrobky z olivového dřeva, které v hojném počtu vyváželi do světa. První písemné doklady o olivovém oleji jsou zhruba deset tisíc let staré a – světe div se – opět pocházejí ze starověkého Řecka. Již Homér olivový olej přirovnal k „tekutému zlatu“, které mělo mnohdy až zázračné účinky. V dobách dávno minulých se olej používal k čištění, ošetření zranění, výrobě parfémů a využití pochopitelně našel i ve starých řeckých kuchyních.

10 věcí, které jste o olivách a olivovnících nevěděli

1. 25 gramů oliv obsahuje pouze 37 kalorií. Černé olivy mají navíc méně kalorií než olivy zelené.
2. Každý, kdo ve starém Řecku poškodil či zničil olivovník, byl souzen. V případě prokázání viny jej čekala smrt.
3. V Řecku představují olivovníky míru majetku, jsou zde totiž registrovány jako nemovitosti.
4. Listy olivovníků snesou i 50°C teplotu.
5. Kořeny olivovníků mohou sahat až do hloubky 6 metrů.
6. 90 % světové produkce olivovníků roste ve Středomoří.
7. Olivy snižují hladinu cholesterolu, omezují riziko vzniku cévních onemocnění, posilují imunitní systém a srdce a chrání žlázy produkující hormony.
8. Olivovníky mohou růst až 5000 let.
9. Z jednoho stromu sesbíráte zhruba 20 až 60 kilo oliv.
10. Na výrobu jednoho kilogramu oleje je potřeba 4 až 6 kilo zralých oliv.

Život olivovníku a výroba olivového oleje

Olivovník začíná svůj produktivní život zhruba 50 let po vysazení. Kolem měsíce dubna či května se začínají na jeho větvích objevovat bílé kvítky s omamnou vůní. První olivy kvítky nahrazují v červnu. V měsíci červenci a srpnu olivy mění svou „vizáž“ a zelený nádech střídá tmavá až černá barva. Plody se sklízí průběžně od října až do ledna, a to za pomoci silných paží, dlouhých palic a hustých sítí, do nichž se plody opatrně oklepávají. Někde jsou využívány též sací stroje, které ovšem pro jednotlivé bobulky nepředstavují nejšetrnější metodu sklizně. Jakmile jsou plody sklizeny, přichází na řadu očista a důkladné rozemletí. Posledním krokem je lisovací procedura, na jejímž konci máme k dispozici olej, který se po přefiltrování plní do sklenic. Vždy je ovšem důležité zpracovat olivy do 4 dnů od jejich sklizně. Pokud by k tomu nedošlo, pozbyly by svou chuť, ale zejména obsah cenných látek, které se v nich ukrývají. Více informací o olivovém oleji a jeho účincích naleznete v druhé části tohoto olivového speciálu.

A co vy? Dokážete si život bez oliv a olivového oleje představit? Nebo ve vás tato představa vzbuzuje nelibé pocity?