Jiří Jelínek, trenér – masér. Dokonalé 2v1!

1

Jiří Jelínek se jako trenér zaměřuje především na oblast funkčního fitness tréninku, přičemž veškeré znalosti a poznatky čerpá nejen ze svého vzdělání, ale i ze svých bohatých zkušeností z pobytu v USA, kde jako trenér působil.

Ve Spojených státech se uplatnil jako silový a kondiční trenér hokejistů i jako trenér nejrůznějších sportovců – fotbalistů, atletů a dalších. Jeho svěřenci ve většině případů dosahovali velice nadprůměrných výsledků a z některých se stali i profesionální sportovci.

Po svém návratu do Čech se začal věnovat poradenství ve fitness, osobnímu tréninku a sestavování fitness plánů, a to jak pro jednotlivce, tak pro celé skupiny všech věkových kategorií i méně fyzicky zdatné či pro osoby se zdravotním omezením. Zabývá se také masážemi a rediguje odborné články.

Jirko, jak ses dostal nejen ke sportu, ale co tě přivedlo ke všem těm aktivitám, které pro klienty děláš?

No, už od dětství jsem byl tak trošku jiné dítě. Bavily mě všechny pohybové aktivity, které jsme s kamarády dělali, jako fotbal, hokej, baseball, tenis a další. Taky jsem se fotbalu několik let věnoval, ale přestalo mě to bavit kvůli tomu, že jsem neměl čas na jiné aktivity.

Asi mě taky ovlivnily akční filmy. Zhruba ve 12 letech jsem začal s karate a ve 14 letech s posilováním. Měl jsem spíš kamarády, kteří byli třeba o 3 roky starší, tak jsem se jim vždycky snažil vyrovnat. Ta touha být stejně dobrý jako oni mě dost táhla kupředu. A je to trochu rozdíl, kdy je ti 14 nebo 15 let, zatímco kamarádům 17 nebo 18 let.

Od cvičení jsem se dostal i k výživě, protože ta ke cvičení patří. Začal jsem se zajímat o stravování. Ve 14 letech jsem pak začal cvičit aikido a víc se zajímal o východní kultury.

Moje tréninky probíhaly podle různých časopisů nebo jsem se inspiroval staršími kluky, kteří už něco dokázali. Jednalo se především o kulturistický styl trénování. K dalším informacím jsem se pak dostal, až když jsem se na 2 roky odstěhoval do Velké Británie. Celou dobu jsem vlastně trénoval aikido a cvičil.

A jak jsi dospěl k tomu, že budeš trenérem?

Pro trenérství jsem se rozhodl až po přestěhování do Spojených států, ale už když jsem byl na intru v Praze, tak jsem pomáhal klukům začátečníkům, takže to asi ve mně trochu bylo už tenkrát.

Přišel nějaký klíčový moment, kdy sis uvědomil, že by tě trenéřina mohla živit?

No, žil jsem tam víc než 5 let. Klíčový moment byl asi ten, když jsem zjistil, že kulturistický styl tréninku není jediný styl posilování. Měl jsem to štěstí, že jsem měl členství v posilovně, kde majitel trénoval funkční trénink, což je u nás teď v posledních letech velice populární. To bylo v roce 2004. V podstatě jsem už tenkrát začal trénovat takový styl, jako je dnešní Crossfit. A to mě nadchlo. Chtěl jsem o tom tréninku vědět víc a víc.

Po dlouhých letech stereotypního kulturistického typu tréninku jsem zase dostal další stimul a začal ještě tvrději trénovat. Pak jsem složil zkoušky a stal se certifikovaným osobním trenérem. Jednoho odpoledne jsem byl v posilovně a trénoval. V tu dobu jsem tam byl jen já a majitel. Oba jsme drtili železo a on se mě zeptal, když na sobě tak makám, jestli bych s ním nechtěl taky trénovat klienty. Tak vypadal začátek mojí kariéry.

Aha, takže v době největšího boomu kruhových tréninků u nás už jsi vlastně dávno věděl, o co jde.

Přesně tak.

Jaká práce s klienty tě baví nejvíce? Právě tento trénink, nebo třeba cvičení s balančními pomůckami, kterým se také hodně věnuješ?

Dalo by se to tak říct. Spíš jde o ty zkušenosti, které jsem získal spoustou hodin tréninků s klienty. Je to ale rozdíl, když trénuješ nadějné talenty, nebo lidi v pokročilém věku. Takže i tomu se musí trénink přizpůsobit. Balančním pomůckám se věnuji, ale je důležité si uvědomit, že je to jen malá část tréninku. Každá pomůcka má své místo a svou progresi. Úplně nesouhlasím s tím, že jsou hodiny tréninků jen na TRX, Bosu a podobně. Řekněme, že pro někoho je to nedostatečná stimulace a pro někoho je to naopak příliš. Takže já se spíš dívám na to, kde člověk je, a podle toho vybírám pomůcky. Nestavím tedy trénink na pomůckách, ale spíš na schopnostech jedince.jiří jelínek

Důležité jsou ale i další komponenty funkčního tréninku, nejen balance. Zdá se mi, že se v současné době díky množství různých pomůcek úplně zapomíná na starý dobrý silový trénink.

Tak teď by tě měli slyšet všichni trenéři studiových lekcí, zaměřených často jednotvárně bez individuálního přístupu…

Záleží na tom, jestli to chtějí slyšet. Asi bych nebyl moc populární.

Každopádně, jaký je podle tebe ideální klient? S kým se ti dobře trénuje?

Ideální klient je ten, který má chuť něco změnit. Myslím, že vůle je to nejdůležitější. Zbytek už se vždycky vyřeší. Ale bez motivace a vůle je to obtížné.

A jak často pak k tobě klient chodí, aby mělo cvičení smysl?

To je různé, záleží na jeho cílech, času, financích, zkušenostech s tréninkem a dalších věcech. Ale průměrně je to 2x týdně.

Specializuješ se i na sportovní masáže. Většina lidí si představí relaxační masáž zad, které jsou namožené třeba z dlouhého sezení za počítačem. V čem ale spočívá sportovní masáž?

Masáže také dělám, ale nerad bych to škatulkoval jako sportovní masáže. Učil jsem se různé druhy masáží, takže používám od každého něco. Než někoho masíruji, tak nejdřív testuji, jaké svaly jsou aktivní a zkrácené, podle toho volím i typ uvolnění nebo masáže. Je potřeba si uvědomit, že bolest zad nemusí být vždy příčinou zad samotných. Pokud člověk má například protrakci v ramenním kloubu, tak uvolněním zad se to nenapraví. Což také bývá častý omyl některých masérů. Takže je důležité vždy uvolňovat ty svaly, které to potřebují.

Takže bych si spíš než na masáž měla nejprve zajít ke zkušenému trenérovi, který mi může říct, kde přesně je problém, a ten pak řešit i jinak než masáží?

To netvrdím; když masér ví, co má dělat, tak je to lepší varianta. Určitě je dobrá kombinace obou, maséra i trenéra. Proto jsem masér i trenér a řeším to na jednom místě, aby klienti nemuseli běhat od jednoho k druhému. To je pak ztráta času a efekt je minimální.

No, z toho všeho, co jsi tu řekl, by měl člověk opravdu chuť začít cvičit tak, aby to mělo hlavu a patu a cvičení probíhalo pod dohledem…

Pokud člověk cvičí jen tak, aby něco dělal, tak je jakýkoliv pohyb dobrý. Pokud ale chce člověk cvičit tak, aby to mělo smysl, tak je určitě potřeba zjistit, jak na tom je. Jinak riskuje mnoho nepříjemností formou zranění, vyhoření a podobně.

A kde je možné tě potkat? Býval jsi masérem na závodech Kola pro život, budeš tam i příští sezónu?

Spíš jsem byl trenérem a masérem jednoho cyklistického týmu a jezdil jsem s nimi na různé závody. V současnosti už na to ale nemám moc čas. Takže spíš řeším věci s jednotlivci, kteří chodí za mnou.

Na webu píšeš, že jsi k zastižení v Praze, takže buď za tebou klient do fitness centra dorazí, nebo někdy jedeš i ty za ním?

Klienti jezdí za mnou. Mám zde veškeré potřebné vybavení a po pravdě nemám čas nikde cestovat.

Aha, to svědčí o kvalitě tréninku! 🙂 Moc děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce motivovaných klientů!

Také děkuji!

Jirku Jelínka můžete kontaktovat na adrese www.jirij.cz a www.holfit.cz.

Sdílej:

O Autorovi

Pokud po svém těle něco chci, ať už je to sportovní výkon, soustředění, nebo zkrátka aby dobře vypadalo, musím mu k tomu poskytnout vhodné podmínky. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme. Proto se svému tělu snažím dávat jídlo a potraviny, po kterých je mu dobře. Zpět dostanu odměnu třeba v podobě celodenní energie, zlepšení běžeckých časů a hlavně dobré nálady.

  • GaliP

    Díky za rozhovor s tímhle zajímavým pánem!

Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close