Dlouhou dobu mě kvalita jídla, které jím, vůbec nezajímala. Postupem času jsem ale začala zjišťovat, jaký dopad nekvalitní strava na moje tělo má. Totální nezájem o výživu vystřídal až úzkostný strach z „nezdravého jídla“. Fyzicky jsem se sice cítila líp, ale byla jsem více nervózní a celkově méně šťastná. Dnes už vím, jak moje tělo na které jídlo reaguje, a snažím se s těmito poznatky pracovat. Jím všeho s mírou a ráda si dopřeju i nějakou tu „prasárnu“. A mám z toho radost. Žijeme přece jenom jednou ne?