Martin Jebas vystudoval České vysoké učení technické v Praze se zaměřením na mikroelektroniku. V průběhu studií založil internetový magazín Ronnie.cz (1999), působil jako šéfredaktor odborného magazínu PC Novinky (2003 – 2004) a šéfredaktor časopisu IRONMAN (2005 – 2006). Krátce po složení státních závěrečných zkoušek (2007) vytvořil pro Ronnie.cz zázemí redakčních prostor, kde až do května 2010 působil na pozici šéfredaktora. Od roku 2010 byl místopředsedou, od roku 2014 je předsedou Svazu kulturistiky a fitness České republiky.
zdroj: Ronnie.cz
Jak jste přišel na nápad vytvořit web o kulturistice?
To bylo v roce 1999, když si spolubydlící na koleji koupil knížku o tvorbě webových stránek v HTML, já si jí půjčil a chtěl si zkusit nějaké stránky vytvořit. Přemýšlel jsem, o čem by měly být – a nakonec vybral kulturistiku.
Proč právě tento sport?
Protože jsem jím tenkrát naprosto žil. V posilovně jsem byl poprvé, když mi bylo 11 let a v těch devatenácti na koleji byl náš život složený vlastně jen ze třech věcí – v první řadě právě z posilování, ve druhé z počítačových her (ať už ze samotného hraní nebo i z pokusů o programování) a z učení. A já jsem si tímhle všechny tři věci prostě jen spojil.
Kdy vás napadlo k webu připojit i e-shop? Co jste tam prodával jako první a jaký byl výběr zboží v úplném začátku?
E-shop jsme spustili, pokud se nepletu, v roce 2003. Tenkrát jsem zkusil oslovit řadu obchodníků se sportovní výživou, zda by si na webu nekoupili reklamu. Nikdo nechtěl, až na jediného – a s ním jsme v prvních měsících spolupracovali právě formou reklamy na jeho e-shop a postupně jsme i společný e-shop vytvořili. Tehdejší sortiment tvořila výhradně jen sportovní výživa a možná pár doplňků v podobě rukavic a opasků.
A jak dlouho Vám trvalo, než se podařilo inzerentů sehnat více a web jste dotáhli do současné podoby, dovolím si říci „nejznámějšího a nejčtenějšího ve svém oboru“? Měli jste nějaký klíčový moment nebo je to převážně výsledek dlouhodobé konzistetní práce?
Myslím, že tam žádný zlomový nebo klíčový moment nebyl, že to všechno přicházelo tak nějak postupně, někdy pomaleji, někdy rychleji, ale 
postupně.
Jak jste se sám dostal ke kulturistice, provozoval jste ji i závodně?
Jak jsem zmínil, bylo mi tenkrát 11 let, když jsem u svého staršího bráchy našel časopis Fit Plus (v současnosti Muscle&Fitness). Pamatuji, že pár dní nato jsme jeli se základní školou na výlet do Kutné Hory a jediné, co mě celou cestu zajímalo, bylo, že si tam musím koupit nové číslo. To se mi nakonec i povedlo, po pár dnech jsme s kamarádem našli posilovnu v sousední vesnici a začali jsme pravidelně cvičit. Mimochodem, pamatuju, že tenkrát stálo vstupné 3 koruny… (smích)
Chodíte cvičit i v současnosti?
Posilovna mě opravdu hodně bavila a naplňovala až do cca 26 let, kdy jsem si poprvé vyzkoušel soutěž – i když ne přímo v kulturistice, ale v mrtvém tahu. Na ni jsem se připravoval opravdu hodně, nakonec i docela dobře dopadla a potom jsem si řekl, že si dám chvilku pauzu… A ta chuť, kterou jsem měl do cvičení do té doby, v tu chvíli ustoupila do pozadí. To bylo z větší části dáno i časovým vytížením, protože pozici číslo jedna v mém tehdejším životě převzala práce. A jen abych odpověděl na otázku předchozí, v samotné kulturistice jsem nesoutěžil nikdy.
Dodržujete nějakou dietu nebo zdravé stravování?
Několikrát do roka posledních pár let běhám vytrvalostní závody a před těmi, které považuji pro sebe za důležité, si jídelníček podle aktuální potřeby více či méně upravuji. Letos před půlmaratonem na Islandu platilo to „více“, protože každé kilo směrem dolů je na výsledném čase znát a já měl vytyčený čas, do kterého jsem se chtěl vejít, a tak jsem na několik týdnů před závodem zařazoval cyklickou ketogenní dietu.
A byl jste pak s výsledkem spokojený? Zafungovala dieta?
Na mě CKD funguje vždycky moc hezky, váha jde dolů a přitom forma neodchází. V závěru jsem ještě dělal sacharidovou superkompenzaci a myslím, že mi to vyšlo potom na jedničku, tedy z mého pohledu a z pohledu relativně rozumných cílů, co jsem měl.
Nyní zpět k čtenářům Ronnie.cz. Jaká si myslíte, že je největší motivace pro začátečníka začít cvičit?
Setkávám se s řadou motivací, ale obecně mezi nejčastějšími jsou snaha lépe vypadat, což pro dívku povětšinou znamená snížit množství podkožního tuku a pro muže nabrat svalovou hmotu, a také důvody zdravotní, byť ty převládají u věkově starších začínajících sportovců.
A jak si motivaci dlouhodobě udržet?
Dobrá otázka pro někoho, kdo sám u sebe pro posilování motivaci ztratil. (smích) Myslím ale, že důležité je dělat všechno s rozumem a v první řadě pro svůj pocit a pro svoji radost. Ve chvíli, kdy to člověk se zapálením přežene, může se s přicházející únavou začít motivace vytrácet.
Co byste poradil začátečníkům, kteří chtějí začít cvičit?
Nikam nespěchat, nehonit se za nereálnými cíli a raději postupovat pomalu se zachováním důrazu na zdravý životní styl a svůj dobrý pocit, než běžet za výsledkem za každou cenu. A nepodceňovat sílu informací, protože porozumět metodikám tréninku a principům sestavování jídelníčku může na cestě k cíli výrazně pomoci.
