Počasí posledních dnů doslova vybízí k nějaké té venkovní aktivitě. Mnozí z nás vyrazí na kolečkové brusle, kolo a ti odvážnější dokonce vytáhnou venkovní gril a naloží lahodné masíčko, na němž si v kombinaci s vychlazeným pivem nebo oblíbeným vínkem pochutnají v okruhu známých či rodiny.  Jsou ovšem i tací, kteří naplánují víkendovou opékačku a zamíří do super či hyper marketu pro nějaké ty špekáčky. Zde ovšem pozor. Aby byl požitek z dobře propečeného špekáčku opravdu dokonalý a jeho konzumaci neodnesl žaludek ani žlučník, je vhodné dodržovat několik základních rad, s nimiž vás seznámíme na následujících řádcích.

Klasický vs. kvalitní špekáček

Při výběr špekáčku byste měli dbát nikoli na jeho cenu, ale kvalitu. Mějte na paměti, že řada výrobců se snaží zákazníka ošidit a kvalitní suroviny proto nahrazují nekvalitními náhražkami. Takový klasický špekáček „za tři padesát“ obsahuje velké množství soli, dochucovadel, mouku, sójové bílkoviny, barviva, emulgátory, konzervanty a místo kvalitního masa spíše strojně oddělený separát, kůže a další části zvířecích těl, o nichž bychom možná ani nechtěli slyšet. Pokud si chceme na špekáčku opravdu pochutnat, vyplatí se číst etiketu a nevybírat hned první nejlevnější výrobek, který na nás vykoukne z chladicího pultu.

Co musí obsahovat poctivý špekáček?

Aby výrobce či prodejce mohl párek určený k opékání opatřit pojmem „špekáček“, musí podle vyhlášky č. 326/2001 Sb., obsahovat alespoň 40 % masa a obsah tuku v něm nesmí překročit 45 %. V opačném případě se nejedná o výrobek, který by mohl být označen jako špekáček. Prodejci ovšem toto nařízení obcházejí a párky, které tyto normy nesplňují, příznačně nazývají opékáčky, párky k opékání nebo jinými podobnými názvy. V kvalitním špekáčku by měl  být podíl masa uveden vždy na první místě. A když hovoříme o mase, máme na mysli opravdu maso, nikoli strojně oddělený separát nebo zbytky kůže. Barva těchto špekáčků by měla být příjemně narůžovělá, nikoli červená (dobarvovaná paprikou). Vůně tohoto výrobku by pak měla být lehce česneková, pepřová a s nádechem muškátového oříšku.

Kam pro kvalitní špekáček zamířit?

Ideálně zamiřte ke známému řezníkovi, který vám zpravidla také kousek špekáčku odřízne a umožní ochutnat. Cena kvalitních špekáčků je pochopitelně vyšší, než u jejich nekvalitních napodobenin, jelikož ovšem není konzumace uzenin zrovna tím nejlepším, co pro své tělo můžete udělat, jedná se o občasný hříšek, za který se vyplatí připlatit si nějakou tu korunu navíc.

Opečený špekáček: neomluvitelné pochybení nebo občasné rozmazlování

Každého z nás jistě napadne, zda je opečený špekáček vskutku tak příšerně nezdravý, jak jej dietologové a odborníci na zdravou výživu prezentují. Pokud si tuto opečenou či grilovanou pochoutku nebudete dopřávat každý týden, jednou za čas se její konzumace dá omluvit. Nezkazte však kvalitní špekáček nesprávnou přípravou či samotnou tepelnou úpravou. Ještě před tím, než špekáček nabodnete na opékací jehlici, jej nařízněte do kříže z obou stran zhruba do jedné třetiny. Mějte na paměti, že špekáčky by se neměly nikdy opékat na přímém ohni, pouze v proudu horkého vzduchu, který z ohniště stoupá vzhůru. Ačkoli je tento proces poměrně zdlouhavý, nepodceňujete jej. Špekáček se musí rovnoměrně propéct ze všech stran a to na povrchu i uprostřed. Jakmile bude špekáček opečený do zlatova, je ta správná doba pro jeho konzumaci.

Jakou přílohu špekáček „snese“?

Jak jsme již zmínili výše, konzumace uzenin sice není příkladem správného a vyváženého jídelníčku, pokud si ovšem jeden či dva špekáčky dopřejeme během nadcházejících čarodějnic, v závěru dovolené nebo na letním táboře, naše zdraví to nijak zvláště nepocuchá. Pokud chcete svému zažívání přeci jen trošku ulehčit, je doporučeno k opečenému špekáčku konzumovat tepelně upravenou zeleninu. Jelikož je špekáček sám o sobě tučným pokrmem, vyplatí se v tomto případě zeleninu upravit dušením, blanšírováním či vařením, nikoli smažením. Ke kvalitní uzenině se v tomto případě hodí paprika, cuketa, lilek, ale skvělá je i mrkev, brokolice, červená řepa, řapíkatý celer nebo fazolové lusky. Tak co, už máte chuť?