Přírodní sladidla zažívají v naší společnosti poslední dobou hotový boom. Celkově se většina lidí snaží žít zdravěji a hledá nejrůznější alternativy k produktům, kterým se chce vyhnout. Bílý zabiják cukr tedy poněkud ustupuje do pozadí a na výsluní se dostávají přírodní sladidla. I u nich ale platí, že čeho je moc, toho je příliš. Pojďme si posvítit na ty nejznámější a vysvětlit si, proč bychom to ani s nimi neměli přehánět.

Jaká přírodní sladidla známe

Přírodní sladidla se dají poměrně jednoduše rozdělit do 3 základních skupin:

• ovocné cukry (fruktóza) – jeho zdrojem je ovoce, některá zelenina, med; dají se koupit ve formě sirupů (agávový, datlový, javorový, brusinkový, borůvkový aj.)
• obilné slady – ty je vhodné používat všude, kde použijeme obilovinu; můžeme s nimi sladit těsto do buchet, ovesné kaše a jiné pokrmy (třeba ječný slad)
• náhradní sladidla – do této kategorie patří například stévie

Jak a proč sladidla poznala světlo světa

Když se přišlo na to, že na diabetiky nemá příliš pozitivní vliv konzumace náhradních, syntetických sladidel, byla do běžného užívání zavedena přírodní sladidla – náhražky sacharózy. O (ne)závadnosti syntetických sladidel se dodnes vědci přou a někteří nedoporučují ani konzumaci DIA výrobků, které diabetikům ani zdravým lidem příliš dobrého nepřinesou.

Jak přírodní sladidla vypadají a jak se chovají

Přírodní sladidla neboli náhražky sacharózy mají stejnou energetickou hodnotu jako řepný cukr (sacharóza), tedy 4kcal na 1 g. Přírodní sladidla zvyšují hladinu glukózy v krvi, ne však tak rychle a tak hodně jako cukr – tělo s nimi dokáže hospodařit déle. Přírodní sladidla také často obsahují i zdraví prospěšné látky – stopové prvky, antioxidanty nebo minerály.

Sladidla, která byste měli místo cukru vyzkoušet

• med – přírodní cukr, má protizánětlivé vlastnosti, užívá se k léčbě zánětu žaludku a tenkého střeva
• javorový sirup – získáváme ho z javorů (dejme pozor na etiketu – může být totiž vyráběn z kukuřičného sirupu, který obsahuje velké množství fruktózy, což není vhodné), pro tělo je přínosný svými antioxidanty. Javorový sirup má svou typickou chuť a hodí se k doladění kombinace jablek a oříšků. Doporučujeme sáhnout po sirupu v bio kvalitě. Kromě specializovaných krámků se zdravou výživou ho najdete v DM drogeriích od značky Alnatura nebo s jejich vlastní značkou DM bio.
• agáve sirup – šťáva z divoce rostoucích kaktusů; je sladší než cukr, ale obsahuje jen polovinu kalorií; skvěle se hodí na oslazení dezertů a koláčů, v nichž je čerstvé ovoce; napomáhá trávení tuků a podporuje činnost žlučníku
• datlový cukr – vyrábí se ze sušených datlí, na rozdíl od cukru obsahuje některé minerály a vlákninu (pozor – nerozpouští se v kapalinách a při pečení se snadno a rychle spálí)
• melasa – zbytkový odpad z cukru, je zdrojem železa, draslíku, manganu, hořčíku a některých antioxidantů
• stévie – nejčastěji se s ní setkáváme v podobě tabletek nebo extraktu, je asi 300x sladší než cukr, ale přitom nízkokalorická

Přírodní sladidla a hubnutí – je možné obojí spojit?

Ano, přírodní sladidla jsou k tělu šetrnější a nenabízí jen prázdné kalorie. U každé sladké ingredience si však musíme dávat pozor na její množství, protože jakmile dochází k dlouhodobé nadměrné konzumaci byť přírodních sladidel, nejen že nebudeme hubnout, ale dokonce můžeme pěkně přibrat. Zároveň pořád platí pravidlo, že sacharidy bychom měli přijímat spíše dopoledne a s příchodem večera jejich dávku snižovat.

Co je špatně na cukru? Prázdné kalorie a žádný užitek

Cukry se přirozeně vyskytují v mnoha potravinách, u nichž bychom to ani nečekali, například v některých druzích zeleniny. V samotné zdravé stravě je jich dostatek, proto je zbytečné a pro tělo nepřínosné konzumovat ještě další zdroje cukru, například sladkosti a cukrovinky. Rafinovaný, bílý cukr nabízí jen prázdné kalorie, které na chvíli potěší naše chuťové buňky, ale zanedlouho se projeví na těle a tukových zásobách.

Cukru je tedy v našich jídelníčcích víc než dost. A co nepřiměřená konzumace rafinovaného, bílého cukru způsobuje?

• oslabuje imunitní systém a okrádá tělo o minerály
• způsobuje kvasinkovou infekci
• způsobuje hemeroidy
• přispívá k obezitě
• zvyšuje hladinu cholesterolu
• způsobuje bolesti hlavy a podrážděnost
• má negativní vliv na lidi trpící depresí
• způsobuje kazivost zubů a mnohé další nepříjemnosti

Cukr – bílý, nebo hnědý?

Jistě už jste se někdy pozastavili nad tím, jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem. Pozor, samotné označení „hnědý“ cukr je chybné – hnědý cukr může být i bílý, k němuž byla po vysušení přidána melasa. Přírodní třtinový cukr (hnědé barvy), který za každým cukrem hnědého zbarvení vidíme, se samozřejmě nevyznačuje jen typickou barvou, ale také tím, že obsahuje přínosné minerální látky, například hořčík, draslík nebo vápník. Čím víc je cukr tmavší, tím víc obsahuje melasy, která mu nebyla odejmuta, a tím přínosnější pro tělo je.

Sladká chuť k životu patří, ale můžeme na ni jít zdravě

Sladká chuť je přirozenou součástí života. Už jako kojenci jsme zakusili nasládlou chuť mateřského mléka. Po celé dětství bývá sladká chuť tou dominantní. Chybět by neměla ani v jídelníčku dospělých, protože podporuje žaludek, slinivku a slezinu k činnosti. Jenže to nemusí být rafinovaný kalorický cukr, který naši touhu po sladkém může uspokojit.

Na chuť na sladké můžeme vyzrát zdravými dobrotami, například tepelně upraveným nebo sušeným ovocem, obilnými kašemi s oříšky a sladěnkou, pudinky slazenými medem, palačinkami s povidly a datlovým sirupem, celozrnnými sušenkami, müsli bez cukru a jinými.

Solení jídel jako příčina

Ač to na první pohled zní nelogicky, za okamžik to rozum dá. Pokud máme rádi slaná jídla a hodně solíme, tělo má potřebu vyrovnávat chuti a říká si o sladké.

Není sladká chuť jako sladká chuť

Překvapit někoho může i fakt, že sladkou chuť nemají jen vyloženě sladké potraviny. Například jen mírně přisolená dušená zelenina (mrkev, hrášek, kukuřice, zelí a další) může alespoň zčásti tělu posloužit jako zdroj sladké chuti. A čím víc zelenina uspokojí touhu po sladkém, tím méně sníme toho „doopravdy“ sladkého.

Jak se zbavit závislosti na rafinovaném cukru

Cukr se chová jako droga. Psychické i fyzické projevy abstinenčního syndromu se objevují u každého, kdo je na cukr zvyklý a najednou ho nemá. Vydrží bez něj 1-2 týdny a potom si obvykle uleví – tím, že sní všechno nezdravě sladké, na co přijde. Takové závislosti je třeba zbavovat se postupně, ne revolučním „přestanu teď hned a už si nikdy nedám“. Nezdravé sladkosti nahrazujte zdravějšími variantami krůček po krůčku. Jednoho dne zjistíte, že jste vyhráli. Ani v tomto případě nezapomínejte, že sladké zařazujeme do jídelníčku dopoledne.

Tloustnout se dá po všem sladkém

Rafinovaný cukr je zabiják moderní civilizace. Se závislostí na něm však lze účinně bojovat – například náhražkami sacharózy, tedy přírodními sladidly. Ty jsou obvykle (ale ne vždy) sladší než samotný cukr, a přitom nedodávají konzumentovi tolik kalorií. I u nich se ale musíme dívat množství, protože to, že jsou méně kalorické, neznamená, že by se po nich nedalo tloustnout. Používejte je tedy na úkor bílého cukru, ale dávejte pozor na jejich energetické hodnoty!